Z Čáslavi do Cambridge

Absolvent čáslavského osmiletého gymnázia Matyáš Moravec vystudoval v letech 2012 - 2016 nejprve univerzitu ve skotském Aberdeenu, kde obdržel titul Master of Arts, a poté získal v roce 2017 titul Master of Philosophy na cambridgeské Pembroke College. V současné době na této škole pokračuje v doktorandském studiu. Obě univerzity absolvoval jako nejlepší student ročníku. V září t.r. přednášel na gymnáziu o svých zkušenostech a při této příležitosti poskytl následující interview.

Kdy jsi začal uvažovat o studiu v zahraničí?

V septimě na gymnáziu. A od samého začátku jsem chtěl do Británie. Skotsko jsem si vybral proto, že tam studenti z EU neplatí školné a univerzita v Aberdeenu je jednou z mála, kde lze studovat přesně to, co jsem chtěl, tedy kombinaci filosofie a teologie, a v rámci teologie ještě hebrejštinu. 

Jak probíhaly přijímačky?

Tam se vlastně klasické přijímací zkoušky tak, jak je známe v Čechách, nedělají. Když jsem byl v oktávě, poslal jsem jim v prosinci poměrně obsáhlou složku, ve které byl doporučující dopis, potvrzení o jazykových zkouškách, kopie vysvědčení, motivační dopis, nějaké vlastní texty v angličtině a ještě další dokumenty. U některých studentů to k přijetí stačí, jiné pozvou ještě na osobní pohovory. Já měl štěstí, vzali mě rovnou.

Kolik takové studium v Aberdeenu stojí? 

Samotná škola nic, ale musíte si nějak hradit životní náklady. Částečně mi pomohli rodiče a asi tři čtvrtiny jsem si platil sám. Celé čtyři roky jsem tam pracoval v papírnictví Staples.

Jak se vlastně žije a studuje v Aberdeenu?

Myslím, že jsem na začátku podcenil klima. Navíc jsou všechny tamní budovy ze žuly, takže mají šedou barvu, do toho ještě studené šedé moře... Člověk si může stokrát opakovat, že je to jen počasí, ale ty čtyři zimy byly opravdu depresívní. Univerzita navíc sídlí mimo centrum, takže Aberdeen nemá tak silnou studentskou atmosféru jako třeba Cambridge. Pokud jde o studium, každý semestr jsou čtyři kursy, na konci zkouška a písemná práce, u některých předmětů jenom dlouhá esej, u jazyků je třeba víc průběžných testů. Zpětně musím ocenit velmi vysokou úroveň výuky teologie; v Cambridge se mi to pak hodilo.

Jak ses vlastně dostal na Cambridge?

V Aberdeenu jsem napsal diplomku o francouzském filosofovi Henri Bergsonovi a jeho kritice Immanuela Kanta. Během sepisování práce mi došlo, že tohle téma trochu souvisí s jednou teologickou debatou, takže jsem se snažil najít školu, která by mi umožnila studovat teologii filosoficky. Nakonec jsem si dal přihlášky na roční magisterské studium v Cambridge, Oxfordu a na skotskou St Andrews. Nejvíc ze všeho jsem se ale chtěl dostat do Cambridge. Když mě přijali, ostatní přihlášky jsem stáhnul. Pokud jde o přijímačky, musel jsem opět zpracovat tlustou složku s návrhem projektu své magisterské práce, přiložit různé certifikáty a diplomy a pak absolvovat pohovor.

A proč sis vybral právě Pembroke College?

V postgraduálním studiu to na cambridgeské univerzitě funguje tak, že si zájemce zvolí fakultu a vedoucího a v případě schválení fakultní radou pak už jen čeká, která konkrétní kolej se ho rozhodne přijmout. Samozřejmě jsem do přihlášky napsal, které dvě koleje by se mi líbily nejvíc, ale nemuselo to vyjít. Pembroke má v rámci cambridgeských kolejí dobrou reputaci, jeden z mých profesorů v Aberdeenu tam navíc studoval. Rozhodující byla taky poloha v centru, blízko fakulty.

Z čeho jsi ten rok v Cambridge žil?

Měl jsem velké štěstí, protože mi dali plné stipendium, což znamená, že mi platili jak školné, tak i životní náklady. Svou roli možná sehrálo to, že jsem do přihlášky uvedl, že bych rád pokračoval v doktorandském studiu, takže jsem vlastně dostal jakési předdoktorandské stipendium. 

V rámci toho ročního magisterského studia jsi měl za úkol jen napsat magisterskou práci?

Bylo toho víc. Kromě diplomky jsem musel napsat ještě dvě eseje a složit zkoušku z jazyka, v mém případě z latiny. 

Jak se vlastně tvoje diplomka jmenuje? 

„Věčnost a la durée - Bergsonovský model božího času.“ Zjednodušeně řečeno je o tom, jak by Bergsonova filosofie mohla ovlivnit koncept času, s nímž pracuje analytická teologie zhruba od r. 1960. 

Po roce jsi tedy zase skládal přijímačky, tentokrát na doktorandské studium? 

Ano. Musel jsem zase zpracovat další objemnou složku a absolvovat pohovory. Bylo to stejné jako o rok dříve, jen mnohem víc do hloubky. A naštěstí jsem zase dostal plné stipendium.

Jak dlouhé je doktorandské studium?

Doktorandskou práci nesmím odevzdat dříve než za tři roky, ale ne později než za čtyři. Stipendium se ale uděluje jen na tři. Čtvrtý rok řeší většina studentů tak, že se vrátí domů a už jenom píšou. Kromě toho budu muset ve druhém a třetím ročníku učit a asistovat profesorům při seminářích. A taky bych měl publikovat pár textů.

Kde v Cambridge bydlíš?

Pembroke College má tu výhodu, že všem studentům zaručuje ubytování s tím, že první rok magisterského i doktorandského studia bydlí studenti v historických budovách koleje. Pak dostanou pokoj v některé z novějších budov ve městě. Takže tam letos budu bydlet druhým rokem.

Jaké to je bydlet ve třetí nejstarší koleji v Cambridge? 

Má to specifickou atmosféru. Pembroke College navíc sice není nejstarší, ale díky tomu, že byla ve 14. století postavena za branami tehdejšího města, je dnes jediná, která se za těch skoro 700 let nikdy nestěhovala a od roku 1347 sídlí stále na stejném místě. I dnes stojí trošičku stranou zájmu turistů, kteří jinak v Cambridge představují velký problém, takže je tišší a dobře je tam cítit středověká atmosféra. Na rozdíl od Aberdeenu se tu člověk taky neustále setkává s tradicemi a různými prastarými rituály, týkajícími se oblečení, formálních večeří, různých slavnostních událostí a podobně.

Jak v takové prastaré koleji vypadají pokoje?

Jsou překvapivě veliké, samozřejmě kompletně zařízené. Všichni bydlí sami, i bakaláři. Hlavně tam nemusím řešit žádné praktické záležitosti, jako třeba topení nebo prasklé žárovky…

Proč myslíš, že zrovna Cambridge má mezi světovými univerzitami tak výjimečné postavení?

Je to asi dáno několikasetletou nepřerušenou tradicí, stylem výuky a systémem rozdělení do kolejí. Člověk se tam může velmi přirozeně konfrontovat s lidmi z jiných oborů, a to jak se studenty, tak s vyučujícími, kteří mají všichni jednu věc společnou - to, co dělají, je skutečně baví, takže je z nich cítit opravdové nadšení. Navíc tam vlastně držíš prst na tepu doby, různé přelomové objevy máš z první ruky. Některé přednášky třeba vedou čerství nositelé Nobelovy ceny. Také tam mají skvěle organizované bakalářské studium - na každou jednotlivou přednášku proběhnou dva semináře s profesorem nebo doktorandem, jichž se účastní dva, maximálně tři studenti; ne jako ve Skotsku, kde bylo na jednom semináři třeba i dvacet třicet lidí. Do jisté míry to funguje jako perpetuum mobile - díky reputaci univerzita přiláká perspektivní studenty a pedagogy a ti potom zpětně vytvářejí reputaci. Samozřejmě velkou roli hrají taky finance. Jednotlivé koleje nepřetržitě hromadí obrovské množství peněz.

Myslíš, že ti čáslavský gympl dal solidní základy pro tvá studia?

Určitě. Konkrétně penzum znalostí z filosofie mi určitě posloužilo jako dobrý základ. Zrovna na toho Bergsona jsem si vzpomněl díky tomu, co jsme se o něm učili. Vůbec si myslím, že pokud jde o všeobecný rozhled a objem vědomostí, jsou na tom čeští studenti velmi dobře. Problém většinou bývá v tom, že se v prváku a druháku musí naučit svoje znalosti využívat. V britském AZ kvízu by studenti z Čech nejspíš vždycky zvítězili, ale na druhou stranu mají trvalý problém uplatnit při zkouškách to, co vědí.

Co bys poradil současným studentům a studentkám gymnázia, kdyby uvažovali o Cambridge nebo Oxfordu?

Musí to začít řešit nejpozději v septimě. Přihlášky je totiž nutno poslat hodně brzy a třeba zpracování té mojí složky trvalo několik měsíců. Základní podmínkou je velmi dobrá angličtina, s tím, že je potřeba mít i příslušný certifikát. Teď už ale vím, že to hlavní je nebát se. Myslím, že v Čechách je spousta studentů s dobrými základy i šancí se tam dostat, kteří se ale předem zbytečně vzdávají. Teď to sice může celé trochu zkomplikovat Brexit, ale zatím vlastně nikdo neví, jak to bude; třeba se nic podstatného nezmění. Jinak přijímací zkoušky na Cambridge představují výrazně složitější proces než v případě Aberdeenu, je tam třeba nejméně týdenní série velmi náročných pohovorů, takže jsem vlastně rád, že jsem to vzal „oklikou“ přes Skotsko. 

Už jsi uvažoval o tom, co budeš dělat, až získáš doktorát?

Moc ne. Asi bych rád zůstal v akademické sféře. Zatím mi spíš dochází, kolik dřiny mě v příštích letech čeká. Úroveň práce, kterou dělají mí kolegové na fakultě, ve mně vyvolává obrovský pocit zodpovědnosti.

Děkuju za rozhovor.