Informace o nás

Čáslavský spolek Třiatřicet, z.s. byl formálně založen coby občanské sdružení v říjnu roku 2011, jako neformální skupina však existoval přibližně od roku 1995. U jeho vzniku stál tehdy David Novák, druhou vůdčí osobností se později stal litvínovský filosof, překladatel, kunsthistorik a nakladatel Petr Kurka. Příznivci a členové této skupiny se v uplynulých letech podíleli na organizaci desítek kulturních událostí - výstav, koncertů, odborných přednášek -, přispěli k vydání hudebních CD, příležitostných tisků i knih. Nejdelším projektem skupiny je zřejmě tvorba a správa mediálního archívu českého malíře a hudebníka prof. Dr. Vladimíra Franze zahájená v roce 1995 (malá část archívu je trvale zpřístupněna v rámci webové prezentace tohoto autora), posledním větším projektem, na kterém Petr Kurka s Davidem Novákem spolupracovali, pak byla v roce 2004 kniha Vladimír Franz: Rozhovory. Poté, co Petr Kurka na jaře roku 2006 tragicky zahynul a David Novák odcestoval na několik let do zahraničí, skupina přestala vyvíjet jakoukoli společnou činnost.

Po svém návratu do Čech v létě roku 2010 se David Novák rozhodl navázat na předchozí aktivity skupiny - došlo k obnovení spolupráce s prof. Vladimírem Franzem a přípravě několika nových projektů; část z nich inicioval a vedl nový spolupracovník, česko-britský žurnalista a analytik Daniel Novotný. První akcí, jíž se podařilo úspěšně realizovat, se v dubnu 2011 stala výstava Petra Modlitby v čáslavské galerii. Poté se David Novák rozhodl činnost skupiny formalizovat, a to v podobě občanského sdružení Třiatřicet, nyní stejnojmenného spolku.

Po několika letech činnosti Třiatřicet pozastavil k 31. prosinci 2014 veškeré aktivity nejprve poté, co Daniel Novotný v létě roku 2013 po dlouhé nemoci zemřel, a také proto, že se spolku dostalo během čtyř let fakticky nulové podpory od čáslavského podnikatelstva a jen omezeného osobního zájmu ze strany oficiálních představitelů čáslavské obce. 

Spolek opět zahájil činnost na podzim roku 2015 přípravou několika výstavních projektů, nad nimiž převzal osobní záštitu pan senátor a starosta města Čáslavi Ing. Jaromír Strnad.

V letech 2018 - 2021 poskytl záštitu většině projektů spolku čáslavský starosta JUDr. Vlastislav Málek. 

V letech 2019 - 2021 spolupracoval spolek Třiatřicet na některých projektech se spolkem Formanova Čáslav, jehož se stal David Novák spolu s výtvarnicí Kamilou Ženatou iniciátorem a spoluzakladatelem. Z tohoto spolku David Novák vystoupil v březnu 2022, čímž veškerá spolupráce skončila.

Poté, co v prosinci 2021 nedošlo k uzavření dohody o výstavní činnosti mezi spolkem Třiatřicet, z. s. a novým vedením Dusíkova divadla, které se rozhodlo realizovat výstavní aktivity formou příležitostné "pobočky" Galerie Středočeského kraje, přenesl spolek Třiatřicet jádro své činnosti mimo Čáslav a výstavou prof. Jaromíra Šofra zde v červnu 2022 ukončil svoji výstavní činnost a zastavil prakticky veškeré zdejší připravované projekty. 

Stálými partnery a spolupracovníky spolku jsou pan Petr Svoboda, zakladatel a - dnes již emeritní - dlouholetý ředitel (rozhodnutím úřadů Ústeckého kraje zlikvidované) Galerie výtvarných umění v Mostě, historik a spisovatel PhDr. Mgr. Tomáš Bandžuch, PhD., fotografové Oto Palán a Miroslav Lepeška, firma HOKA interier, jmenovitě její spolumajitel Kamil Handlíř, a společnost INDIGOprint, jmenovitě její jednatel Martin Louda.

V letech 2012 - 2022 poskytlo opakovanou podporu projektům spolku prostřednictvím svého dotačního programu město Čáslav, a v letech 2019 - 2022 i Středočeský kraj. 

Rozhovor o činnosti spolku pro Čáslavské noviny (červenec-srpen 2017)

Obsáhlý rozhovor Kamily Ženaté s předsedou spolku Davidem Novákem v rámci představení zakládajících členů spolku Formanova Čáslav (únor-květen 2020)

Petr Kurka († duben 2006), který tu každým rokem víc a víc chybí...

Eva Albrechtová († 5. července 2020), dlouholetá ředitelka Dusíkova divadla

"Milá Evo,

na některé zprávy člověk nikdy nedokáže být zcela připraven. Cítím teď hluboký smutek. Současně se bráním trpkosti a zlobě vůči osudové nespravedlnosti a jsem ti vděčný, jak moc jsi mi to ulehčila svou statečností a bytostným lpěním na osobní svobodě až do poslední chvíle svého pozemského času. Byla jsi vždy dáma každým coulem a zůstala jsi jí až do konce.

Vedli jsme spolu kdysi dlouhý rozhovor, zpola víc než vážný, zpola míň než nevážný, o posledních věcech člověka, o smyslu života a také o místě, které tě mělo očekávat tam na protějším břehu. Představuji si a chtěl bych věřit, že právě v téhle chvíli už upíjíš kávu v té své věčné kavárně a listuješ knížkami a výtvarnými katalogy, na jejichž stránky dopadá světlo oknem otevřeným do rozlehlé zahrady plné stromů. Andělský pikolík přináší džbánek s vínem a pár sklenic – právě včas, dveře se totiž se zacinkáním otevírají a dovnitř vcházejí přátelé a známí, kumštýři tvému srdci blízcí, aby někteří jen pozdravili, prohodili pár slov, a jiní aby s tebou proseděli celý večer.

A občas shlédneš dolů, na naše snažení, hemžení a pinožení, a na tváři se ti rozhostí shovívavý úsměv, protože teď už, na rozdíl od nás, chápeš smysl toho všeho.

Milá Evo, naše vzácná přítelkyně, dnes tedy sbohem. Dnes sbohem, ale dříve či později snad znovu na shledanou. A buď tak hodná, drž nám, prosím, do té doby místo u stolu.

S úctou, vděčností a láskou,